Následující text vznikl v rámci mého působení v psychiatrické nemocnici, jako reakce na frustraci z množství pacientů v poměru k množství personálu. Nebylo zkrátka v mých silách mluvit s každým a tak vzniklo toto desatero:

Jsem hospitalizovaný/hospitalizovaná, co teď? 

Doporučení psychologa

Ať už jste v psychiatrické nemocnici poprvé, nebo poněkolikáté, ať už tu být chcete, či nechcete, ať už se Vám tu líbí, nebo nelíbí, hospitalizace představuje čas, který můžete využít pro sebe – zastavit se, nadechnout se, odpočinout si, srovnat si priority. Možná jste očekávali více programu, lepší stravu, v zimě větší teplo, spolubydlící, co nechrápe, více soukromí, větší volnost atd. Nedostatků se najde spoustu, doporučujeme zaměřit se na to, co můžete sami ovlivnit.

1. Nebojte se s námi mluvit aneb komunikace je základ v životě i v nemocnici

Lékaři, psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, sestry, sanitáři…jsme tu pro vás. Někdo vám bude sympatický, někdo méně, stejně jako v každodenním životě, nenechte se odradit -
ptejte se na vše, co vás zajímá a nebojte se mluvit o všem, co vás trápí.

2. Buďte trpěliví a sami na sebe hodní

Hospitalizaci často předchází krizové situace, dlouhodobá nespokojenost, vyčerpání, opomíjení vlastních potřeb. Představte si vaše problémy jako vagon naložený uhlím a vy máte k dispozici jen malou lopatku. Za den to uhlí nesložíte, budete potřebovat dostatek času. Odměňte se za každou lopatičku, někdy to může být i jen to, že vstanete z postele. Jak může taková odměna vypadat? Usmějte se na sebe v zrcadle, namažte se oblíbeným krémem, pusťte si oblíbenou písničku…

3. Péče o tělo – medikace, strava, tekutiny, hygiena, pohyb, spánek

Psychika a tělo jsou propojené nádoby, když strádá tělo, strádá i duše a naopak. O významu
a výběru medikace s Vámi budou mluvit lékaři. S psychickými potížemi je často spojeno nechutenství a v důsledku toho zanedbávání základních potřeb. Zapněte režim autopilota "musím něco sníst, musím se napít, musím se vykoupat". Pohybem může být procházka po areálu nemocnice, ale i procházka po oddělení. V důsledku dodržování výše uvedených bodů se často zlepší i kvalita spánku.

4. Medikace je důležitá, ale sama o sobě nestačí

O problémech je potřeba mluvit. Na některé problémy stačí rozhovor s někým blízkým, na jiné je lepší se podívat s odborníkem. Máte možnost mluvit s psychologem, zapište se v jídelně na nástěnku/požádejte o rozhovor s ním přes lékaře. Vzhledem k množství pacientů a personálním kapacitám to však bohužel není možné vždy. Začněte si již v době hospitalizace hledat psychologickou péči ambulantní, kde je prostor, který je k léčbě nezbytný.

5. Sám sobě terapeutem

Nemůžete spát? Trápí vás úzkosti či deprese? Jste ve stresu? Cítíte napětí? Bojujete se závislostí? Máte sebevražedné myšlenky? Internet může být dobrý sluha, ale zlý pán. Důležité je vědět, kde informace hledat:

www.opatruj.se např. záložka POMOC → záložka Jak (si) mohu pomoci? → Krize a možná odpověď na ni (dechová cvičení, relaxace)

www.nepanikar.eu– mobilní aplikace, první pomoc při psychických potížích

Péče o duši (2022) – český dokumentární cyklus o psychických potížích (www.ceskatelevize.cz)

6. V nouzi poznáš přítele

Můžou se objevit pocity studu, potřeba se od přátel a rodiny odříznout, nekomunikovat,
a hlavně nic nevysvětlovat. Je to v pořádku, dopřejte si čas. Návštěvy lidí, se kterými se cítíte dobře však vřele doporučujeme. Na oddělení navíc nejste sami a někdo z ostatních lidí vám může být cennou oporou, stejně tak jako vy někomu jinému.

7. Aktivity na oddělení a struktura

Aktivity vám mohou být nabídnuty personálem, ale můžete se o ně aktivně zajímat i vy sami. Nabídka se může podle oddělení lišit. O jaké aktivity může například jít? Pohybová terapie, muzikoterapie, arteterapie, práce se dřevem/sklem/šperky/keramikou…, edukace, trénink kognitivních funkcí, skupinová psychoterapie atd. Každá aktivita, ať už jde o čtení knížky, luštění sudoku, hraní společenských her či účast na společné aktivitě, je důležitou součástí úspěšné léčby. I při aktivitách, které vám na první pohled nemusí dávat smyl, trénujete soustředění, zapojení se do kolektivu, tvoříte si strukturu dne a tím vším se i přibližujete k opětovnému zapojení do každodenního režimu. Buďte v čas aktivity připraveni, plánujte - trénujete tím na návrat do práce/školy/běžného života.

8. Čas hospitalizace a následná péče aneb spěchej pomalu

Když si maratonský běžec zlomí nohu, taky si nejde po propuštění z nemocnice hned zaběhat. Okolí to chápe, protože vidí sádru. S psychickými nemocemi to je těžší, protože nejsou na první pohled vidět a okolí ani nemusí vědět, že nám není dobře. Pokud by běžec vynechal rehabilitaci či dokonce léčbu a šel si rovnou zaběhat, mohlo by se stát, že opět skončí v nemocnici a čas rekonvalescence se tak jen prodlouží. Netlačte na sebe, dopřejte si čas (i měsíce).

9. Následná péče, kde ji hledat a kolik to stojí?

Možnosti následné péče naleznete na výše uvedených webech, včetně kontaktů. O typu následné péče, která by pro vás byla vhodná komunikujte také s ošetřujícím lékařem/ sociálním pracovníkem/psychologem. Na psychoterapeutickou péči hrazenou pojišťovnou vás nasměruje vaše pojišťovna (často je obsazená, ale ptejte se konkrétních psychoterapeutů na možnost zapsat se na čekací listinu). Terapie hrazená Vámi je dostupnější, cena v Praze se aktuálně pohybuje kolem 1000Kč/50min, dostupnějším řešením mohou být také psychoterap. skupiny.

10. Neztrácejte víru a naději

"Štěstí lze nalézt i v těch nejtemnějších dobách, pokud si člověk vzpomene, že se má obrátit ke světlu." – Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Hospitalizace není konec, hospitalizace je nový začátek. Každým z výše uvedených bodů zasazujete semínka, ze kterých může vyrůst krásný les, i když ho teď ještě nevidíte!