Estonsko

22.7. - 29.7.2018

Praha - Tallinn - krátký trek po nedalekém národním parku - Praha

S Májou jsme si včera házely mincí, kam jako vlastně jedem a prej sever!

Cesta dokumentována na osobním facebooku, článek je tvořen z jednotlivých statusů.

Litva a Lotyšsko jsou pro náš styl stopovaní "od pumpy k pumpě" průser. Netuším, na co tady ta auta jezdí, ale nejspíš na sluneční energii, protože tu těch benzínek moc není.

Co vidět v okolí Tallinnu?

➙ Národní park La hemaa - hodina jízdy od Tallinnu

➙ Zatopený gulag ve vesničce Rummu - 45 minut od Tallinnu (navštíveno při jiné příležitosti, ale taky stopem a bylo to supr, plavky sebou!)

1. den

Včera proběhla parádní dámská jízda, kdy jsme stavovaly trika. Shánět v jedenáct večer v sobotu správné savo, když jste koupili savo na hajzl, kterým se savovat nedá, je opravdu sranda. Žanety triko do Indie se sice neshoduje se šablonou a savo se dostalo i na záda, ale i tak je moc pěkné :D S Májou jsme si včera házely mincí, kam jako vlastně jedem a prej sever! Za chvíli začínáme stopovat, držte palce

Mája se změnila v kočku, ale jinak vše ok. No dobře, tak ne. Kočička se jmenuje Kokain a její majitele nás vezou směr Varšava. Mačička Kokain má prej zažívací problémy, tak držte palce, ať nás neposere.

2. den

Na jeden zátah 1340 km, 67 km nás dělí od Rigy! Chytly jsme noční stop – kamion, vezl nás týpek z Estonska. Jako správný černý pasažér jsem strávila celou cestu na zemi, ako psíček. Týpek byl zarytý fanda Putina.

Mája mě v konverzaci brzdila slovy: Evo ovládej se, uvědomuješ si, že se bavíš estonsky se zemanovcem? :)

Budiž mu odpuštěno, vezl nás stovky kilometrů a ráno nám koupil kafe. Litva a Lotyšsko jsou pro náš styl stopovaní "od pumpy k pumpě" průser. Netuším, na co tady ta auta jezdí, ale nejspíš na sluneční energii, protože tu těch benzínek moc není. Za chvíli uvidíme mooořeee.

3. den

Včerejšek byl náročný psychicky i fyzicky. Pomalu to vypadalo, ze toho víc nachodíme, než odstopujeme. Ale jako vždy nám nakonec někdo pomohl.

V jedné opravdu zoufale situaci nás zachránil hluchoněmý pán, který jel v protisměru a kvůli nám se otočil. Naše unavené a citlivé duše to dojalo k slzám.

Jiný pán na chvíli odběhl z práce (oprava silnic), aby nás zavezl přes rozkopaný úsek, a ještě nám dal pivka. Řidič kamionu nám zase koupil zmrzku a zavezl nás do Talinnu, kde už čekal kámoš, který nám poskytl nocleh, sprchu a pračku. Dneska jsme odpočívaly, koukaly na moře, prošly si historické centrum Talinnu a zítra budeme pokračovat do nedalekého národního parku.

4. den

Dnes jsme dostopovaly do národního parku Lahemaa a konečně jsme si užily chozeni po lesích a plážích. V jedné chvíli nás obklopilo velké množství ovádů a Maja zavelela, musíme do vody! Od tohoto výkřiku jsme byly obě na Adama a Evu po krk v moři za 10 vteřin. Bohužel měl tenhle úprk, jekot, nadávaní a nahota svědka :)

Jsou tu free kempy, vybavené nasekaným dřevem, ohništi, lesním wc. Myslím, ze jsme v ráji!

Sedíme u ohně, jsme po večeři, plánujeme co zítra a je nám krásně :)

5. den

Dneska těžká pohodička, pár kilometrů, opalování špičků, koupání, houbová polévka a totálně na hovno postavený stan. Zvažujeme návštěvu Kundy. Západ slunce ze včerejška, neb tu bude zapadat až tak za 30 min a přejedená Euka se nemůže hýba.

6. a 7. den

Máme se krásně, užíváme si moře a dneska to začínáme otáčet směr ČR a uvidíme, co nám cesta zpět ještě nabídne k vidění Držte palce, je před námi 1 650 km.

8. den

Ještě v Estonsku jsme chytly české auto směrující domu. Teď nás vykopli na benzině, nedaleko od hranic s Polskem s příslibem, ze se pro nás ráno vrátí, pokud tu budeme trčet. A co si budeme povídat, tady trčet budeme. Jsme mimo hlavní silnici, venku bouřka, ale dámičky si daly 2 x Laté a jsou spoky.

Doufám, že začnu být velmi rychle stará na tenhle typ dovolených, příště jedu do lázní a to třeba na kole, jen ať nemusím stopovat. Připomeňte mi to někdo, až si budu za rok zase házet s Májou mincí, kam jedeme...

Jsme v Čechách! Chytly jsme stop z Estonska až do Čech. Zdeněk a Jana, skvělí lidé! Vyzvedli nás ráno tam, kde nás nechali. Ještě jsme se stavily u nich doma na kafe a domácí broskve. A vlastně všichni lidé, kteří nás svezli i jen kousek byli skvělí. Velké díky patří v neposlední řadě Danovi, díky kterému jsme měly v Tallinnu nadstandartní zázemí a Honzovi, který nám poskytl domov v podobě stanu. Cestou tam jsme dostaly pár zlotých, tak jsme si dnes koupily kafe. Už nás čeká jen rituální žranice v Mekáči a já se pokusím vloupat do vlastního pokoje (když si necháte klíč v úschově u rodičů a ti s ním odjedou na Slovensko).

Do Prahy nás veze Polák, třetí auto na cestě do domů. Boží výlet, s boží holkou!